To já naučil sireny zpívat
S tichem plným světel
po polích tmy jsem možná snil
Procházel jsem modrou skálou
vítr čekání mě vyplenil
To já jsem učil sirény zpívat
tam dole pod vodou
V zítřejších městech
kde jsem včera žil
V rozkvetlém tymianu teď motýli spí
zas ležím v jejich náručích
Ve stejných hodinách den je už potřetí
stále ten známý hřích
Zabloudit ve větách beze slov
najít se v objeveném hledání
Stále jít a stále beze stop
Ve řvoucí samotě váhání
To já jsem učil sirény zpívat
tam dole pod vodou
V zítřejších městech
kde jsem všera žil
Jiří Danihelka
Requiem pro Salome
Co mi napověděl Caravaggio v chrámu ... možná zklamání v Janově očích ... očekávaná zrada a smutek...
Jiří Danihelka
Co jsem slíbil sobě
(mládí...stáří...touhy...sny...přání...znovuzrození...poznání...slasti...hard-rock)
Jiří Danihelka
Setkávání s ránem
(... probudit se vedle někoho, cítit to napětí...málo nebo moc?... nejsem si jist jestli jsou pochyby na místě..)
Jiří Danihelka
Jednorožci nad řekou
Ten tajemnoněžný zpěv mé řeky v údolí Lemované pýchou moudrých věků Střípky pstruhů stříbrných protknuté
Jiří Danihelka
Lodě posedlé blouděním
(Nemyslím, že by to mělo být smutné. Snad to ten dojem nedělá. Dívání se do sebe mže být někdy dost velká legrace.)
Jiří Danihelka
Dál nic
(šance, že je bez kávy a cigarety dobrý ráno je pro mě mizivá...bez nikoho a být sebou o ničem je hnus...jakpak to je dál,když to přeteče? )
Jiří Danihelka
Probuzení s Ní
Její pravidelný vlahý dech mě svým nezaměnitelným tepem pulzoval kolem krku. Cítil jsem její teplo přitisklé ke svému boku, jako by se bála té noční samoty, která nás před tím dělila na metry.
Jiří Danihelka
Souputník Prach
(Asi nemá cenu polemizovat o jsoucnu a budoucnu nebo minulu...? Na co polemiky...?)
Jiří Danihelka
Tam někde stojím
(slova někdy plynou ve tmě líp jak světlo... není třeba se dívat do očí a tak nepálí... ale pouze toho, kdo je pustil z opratí)
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 276x