Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lodě posedlé blouděním

16. 03. 2012 21:07:15
(Nemyslím, že by to mělo být smutné. Snad to ten dojem nedělá. Dívání se do sebe mže být někdy dost velká legrace.)

Chci najit v šilenstvi dne proroka

bojim se ptát, vždyť jen špatným odpovědim rozumim

Krása bez dosahu je mi trnem do oka

bojim sám sebe se znát, vim s kým jen se rozednim

Vim, kdo na nikoho nikde nečeká

bojim se lodi posedlých blouděnim

Znal jsem sny, kam dá se doplout po řekách

navzdory opačnému prouděni

Až za horizontem zahlédl jsem člověka

proto teď choulím se k podaným nadějim

Autor: Jiří Danihelka | pátek 16.3.2012 21:07 | karma článku: 3.33 | přečteno: 136x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Marcela Valouchová

Šutr 14 - Zpět v přístavu

Zpět nešli stejnou cestou. Mavis je dovedla i se skupinou Stely k místnosti, která se ukázala být velkou garáží. Tam už na ně čekal Roman. Vypadal trochu nervózně a nedočkavě. Neměl toho sebou mnoho.

24.8.2017 v 7:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Krádež

Srdce mi buší. Ruce se mi potí. Bojím se. Trochu se ale těším. Jsem nervózní. Moje první krádež. Vyjde to?

23.8.2017 v 20:00 | Karma článku: 8.02 | Přečteno: 177 | Diskuse

Ladislav Větvička

Jak se potkali Hitler ze Stalinem ve Vidni

Elektronycky exkluzivně enem pro blog iDnes: Bylo to v lednu 1913. Rok před světovu valku byli ve Vidni čtyři - tehdy nevyznamni chlopi. Jmenovali se Hitler, Uljanov, Džugašvili a Masaryk. To je fakt. Na tym nic nezměnite.

23.8.2017 v 11:11 | Karma článku: 38.78 | Přečteno: 2941 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (116)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Nepřátel se nelekejte a Rosie the Riveter. Javorová Vyhlídka, jaro 2015.

23.8.2017 v 11:08 | Karma článku: 7.18 | Přečteno: 163 | Diskuse

Josef Němec

Padám a již nevstanu

Existují na světě místa, která do sebe pohlcují veškerou energii, kterou jí sem lidé během věků přinesli. Nestalo se vám někdy, že jste se někde cítili hrozně, smutně a neměli jste chuť ani k tomu, abyste se nadechli?

23.8.2017 v 9:51 | Karma článku: 4.59 | Přečteno: 191 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 262
Jsem možná hledač, možná čekající, vzpomínající určitě, tiše křičící a tak trochu bojící se, že řeky jsou moc rychlé a pravidelnost moc pravidelná.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.