To já naučil sireny zpívat

(těžko říci, kudy se všude můžeme vydat, kam jít, kde je místo začátku a konce... kdo to dohledá a pozná...jít  po stopách pikniků u cesty?... nebo se nechat vláčet intuicí?... kdo ví...)

S tichem plným světel

po polích tmy jsem možná snil

Procházel jsem modrou skálou

vítr čekání mě vyplenil

 

To já jsem učil sirény zpívat

tam dole pod vodou

V zítřejších městech

kde jsem včera žil

 

V rozkvetlém tymianu teď motýli spí

zas ležím v jejich náručích

Ve stejných hodinách den je už potřetí

stále ten známý hřích

Zabloudit ve větách beze slov

najít se v objeveném hledání

Stále jít a stále beze stop

Ve řvoucí samotě váhání

 

To já jsem učil sirény zpívat

tam dole pod vodou

V zítřejších městech

kde jsem všera žil

Autor: Jiří Danihelka | pátek 16.3.2012 19:04 | karma článku: 6,90 | přečteno: 379x
  • Další články autora

Jiří Danihelka

Requiem pro Salome

30.4.2013 v 19:26 | Karma: 0

Jiří Danihelka

Co jsem slíbil sobě

19.4.2012 v 21:23 | Karma: 4,77

Jiří Danihelka

Setkávání s ránem

29.3.2012 v 16:23 | Karma: 6,60

Jiří Danihelka

Jednorožci nad řekou

18.3.2012 v 11:52 | Karma: 5,37

Jiří Danihelka

Lodě posedlé blouděním

16.3.2012 v 21:07 | Karma: 3,79
  • Počet článků 10
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 276x
Jsem možná hledač, možná čekající, vzpomínající určitě, tiše křičící a tak trochu bojící se, že řeky jsou moc rychlé a pravidelnost moc pravidelná.