Souputník Prach
Prach je počátek, když se vším začínáš
je vlídná postel stop při tápání v sobě
Prach je pachuť z popřených sebepravd
malou gáží ve zmařené době
Prach schválně nestíraný na srdci
je levnou pomocí před zrcadlem
Prach v rukou místo bývalých snů
je nemocí za trápení s překladem
Prach ti zůstane, když se vším končíš
jako marnost v pohledu zpět
Prach ti ustele až příjde čas na zlomení
možná lítost z nevyřčených vět
Vlastně prach je celý tvůj svět
Jiří Danihelka
Requiem pro Salome
Co mi napověděl Caravaggio v chrámu ... možná zklamání v Janově očích ... očekávaná zrada a smutek...
Jiří Danihelka
Co jsem slíbil sobě
(mládí...stáří...touhy...sny...přání...znovuzrození...poznání...slasti...hard-rock)
Jiří Danihelka
Setkávání s ránem
(... probudit se vedle někoho, cítit to napětí...málo nebo moc?... nejsem si jist jestli jsou pochyby na místě..)
Jiří Danihelka
Jednorožci nad řekou
Ten tajemnoněžný zpěv mé řeky v údolí Lemované pýchou moudrých věků Střípky pstruhů stříbrných protknuté
Jiří Danihelka
Lodě posedlé blouděním
(Nemyslím, že by to mělo být smutné. Snad to ten dojem nedělá. Dívání se do sebe mže být někdy dost velká legrace.)
Jiří Danihelka
Dál nic
(šance, že je bez kávy a cigarety dobrý ráno je pro mě mizivá...bez nikoho a být sebou o ničem je hnus...jakpak to je dál,když to přeteče? )
Jiří Danihelka
Probuzení s Ní
Její pravidelný vlahý dech mě svým nezaměnitelným tepem pulzoval kolem krku. Cítil jsem její teplo přitisklé ke svému boku, jako by se bála té noční samoty, která nás před tím dělila na metry.
Jiří Danihelka
Tam někde stojím
(slova někdy plynou ve tmě líp jak světlo... není třeba se dívat do očí a tak nepálí... ale pouze toho, kdo je pustil z opratí)
Jiří Danihelka
To já naučil sireny zpívat
(těžko říci, kudy se všude můžeme vydat, kam jít, kde je místo začátku a konce... kdo to dohledá a pozná...jít po stopách pikniků u cesty?... nebo se nechat vláčet intuicí?... kdo ví...)
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 276x